Stačí se inspirovat Vídní. Chytré semafory zbavily město dlouhých kolon

Teprve návštěva Vídně naplno ukáže, jak je doprava v Praze nemocná. Přitom stačí tak málo – vyměnit semafory. Ve Vídni to postupně dělají už deset let a v ulicích je to vidět. Systém chytrých semaforů totiž dokázal dvoumilionovou metropoli jako kouzlem zprůjezdnit. Navíc neslouží jen autům, nejvíc z něj těží hromadná doprava a chodci.

 

Dlouhá léta trápily Vídeň vleklé dopravní zácpy. Protože průtahové trasy vedou ve Vídni širším centrem, na křižovatce často projelo jen pár aut a hned za ní už se zase stálo. Trpěla tím i hromadná doprava, takže jízdní řády tramvají a autobusů bývaly zejména ve špičce víceméně k ničemu.

Když ale procházíte nebo projíždíte Vídní dnes, vypadá to úplně jinak. Kolony z vnitřního města prakticky zmizely nebo jsou minimální, veřejná doprava jezdí na čas. Člověka napadne, že za to asi může omezení vjezdu po vzoru Londýna, ale ne, Vídeň nic takového nemá. Řidiči osobních aut si tu dokonce nemusí kupovat ani ekologické známky, známé z většiny německých měst – ty se ve Vídni týkají jen náklaďáků. Dobře, tak prostě Rakušané se svým ekologickým cítěním jezdí méně auty, řeknete si. Jenže ani tak to není, aut za posledních dvacet let (jako skoro všude) dokonce přibylo. V čem je tedy to kouzlo?

Aplikace poradí i rychlejší pruh

Za celou tou změnou stojí chytrá technologie. Konkrétně důmyslný systém měřicích přístrojů a řízených semaforů, který vídeňská radnice provozuje už několik let. „Momentálně máme po celé Vídni 1292 chytrých semaforů, které pokrývají prakticky celé město,“ říká Daniel Pratl, který má na magistrátu dopravní systém na starost. „Každý z nich je osazen sofistikovaným měřicím zařízením, které kombinuje kamery, infračervené senzory a indukční smyčky. Díky centrálnímu řízení pak dokážeme koordinovat semafory tak, aby na hlavních průtazích městem fungovala prakticky jediná dlouhá zelená vlna. Pokud nedochází k mimořádným situacím, například havárii, je doprava díky systému v zásadě plynulá.“

Vídeňský magistrát začal na systému pracovat už před deseti lety. „Zprovozňovali jsme ho postupně – vytipovali jsme si třicet nejdůležitějších tras městem a každý rok vybavili chytrými semafory dvě až tři z nich,“ vysvětluje Pratl.

Magistrát jasně stanovil priority v městské dopravě. Na prvním místě jsou veřejné dopravní prostředky, na druhém chodci a cyklisté, teprve potom auta.
Semaforový systém dokáže bleskově zareagovat na náhlý nárůst počtu aut nebo naopak na jejich úbytek a samozřejmě i na nehody nebo jiné nečekané překážky v provozu. Řidiči se mohou řídit údaji o doporučené rychlosti přímo na semaforech, ale mají k dispozici i sofistikovanější řešení – aplikaci Traffic Pilot, díky níž se doporučená rychlost zobrazuje na displeji telefonu. Kromě toho umí poradit, do kterého pruhu se zařadit, aby byla jízda co nejplynulejší.

Semafor rozpozná dítě i seniora

Řidiči si chytrý semaforový systém pochvalují, což je v jistém smyslu paradoxní – ve skutečnosti totiž jejich zájmy pro vídeňský magistrát rozhodně nejsou prvořadé. „Když systém začínal, magistrát jasně stanovil priority v městské dopravě. Na prvním místě jsou veřejné dopravní prostředky, na druhém chodci a cyklisté, teprve potom auta. Celý systém tedy vytváříme hlavně pro první dvě kategorie. Že jsme ještě dokázali zprůjezdnit město i pro automobily, je samozřejmě velmi příjemné, ale původně jsme chtěli pomoci hlavně veřejné dopravě a chodcům,“ usmívá se Daniel Pratl.

Jak jim systém pomáhá? „Co se chodců týče, využíváme inteligentní monitorovací technologii, díky níž odpadá nutnost mačkat na přechodech tlačítka. Na ně lidé kolikrát zapomenou a pak čekají zbytečně dlouho, tlačítka navíc fungují ryze mechanicky bez jakékoli umělé inteligence,“ vysvětluje Pratl. „Náš systém používá kamery s algoritmem pro strojové učení – brzy po spuštění dokáže například poznat, jestli chce blížící se chodec opravdu přejít, nebo jestli kolem přechodu jen prochází. Kromě toho umí efektivně vyhodnotit, jestli je zapotřebí reagovat už na jediného chodce, nebo zda na frekventovaných místech není lepší chvilku počkat, až se jich na přechodu sejde víc. A také pozná děti a seniory a těm nechá zelenou o něco déle, aby stihli projít. Funguje to výborně – nejenže systém opravdu účinně pomáhá chodcům, ale podařilo se nám ho vyladit tak dobře, že z něj těží i automobilisté, protože ani oni zbytečně nestojí na červené, když na přechodu žádní chodci nejsou.“

Tramvaje bez čekání

Největší chloubou magistrátu je ale systém pro řízení hromadné dopravy, konkrétně tramvají. Kdo pamatuje Vídeň minulého století, ví, jaký problém s nimi byl. Na Ringu to občas vypadalo jako v depu, všechny vozy prostě stály. „Vyřešili jsme to pomocí vysílacích jednotek, které automaticky posílají signály semaforům – blíží se tramvaj nebo autobus, je od tebe tři sta metrů, reaguj. Systém bere v úvahu, jestli je tramvaj před křižovatkou, nebo za ní, ale také podle denní doby a lokality dokáže odhadnout, jak je naplněná a kolik lidí bude na zastávce vystupovat či nastupovat. Podle toho se rovněž dá cyklus semaforu upravit. A na přechodu pro chodce se před příjezdem vozu automaticky prodlouží zelená, aby chodci neskákali riskantně autům pod kola,“ popisuje Daniel Pratl.

Vídeňský dopravní systém splňuje standardy CITS (Cooperative Intelligent Transportation Systems), což znamená, že je připraven i na velkou výzvu budoucnosti – na zavádění autonomní dopravy. „Stávající evropská koncepce umožňuje čerpat prostředky na tyto účely do roku 2025, kdy končí současná etapa příprav. Do té doby chceme vytvořit ještě sofistikovanější centrální řízení našeho systému, které už bude budoucím standardům pro samořídicí vozidla plně odpovídat,“ tvrdí Pratl. „K městu plnému autonomních aut a autobusů vede samozřejmě ještě dlouhá cesta, podle mě se s nimi začneme setkávat ve větší míře až po roce 2030, ale až se tak stane, my na ně budeme připraveni.“

Převzato z svetchytre.cz