Chytré zemědělství: Počítač místo vidlí

Chytrá technika může pomoci velkovýrobcům i menším zemědělcům. V minulosti náklady na chytrá řešení ufinancovaly jen velké farmy, v současnosti si je díky poklesu cen elektroniky mohou dovolit i ti, kteří na ně kvůli nedostatku peněz dříve ani nepomýšleli.

Traktory, které jezdí samy

Nasadit samořiditelná auta do městského provozu se zatím úplně nedaří, není ale důvod, proč by to nemělo jít na poli. Traktor s vestavěnou GPS nikomu nepřekáží a nemá se s kým srazit. Nejprve je potřeba naučit ho, kde má pracovat. Stačí s ním objet hranice pole, libovolně členité. Potom zadáte příslušný rozkaz a traktor sám projede pole tak, aby nevynechal ani místečko, ale přitom neprojížděl jedním místem dvakrát. Pokud výrobce traktoru s automatickým řízením nepočítal, lze to vyřešit výměnou volantu a pedálu za elektronicky řízené.

Traktor pak umí orat, sít, postřikovat nebo plít dokonale přesně. Oblasti zpracované při jednotlivých jízdách se nepřekrývají vůbec nebo jen minimálně, takže se nestane, že by jedním místem projížděl opakovaně. V místech na kraji pole, kde se traktor otáčí, může díky přesně vykrouženým zatáčkám začínat setba výrazně blíž okraji než při ručním řízení.

Kdo nevěří automatům natolik, aby jim svěřil pole a drahý traktor, může si dokoupit jen speciální navigaci pro zemědělce. Ta sice neřídí stroj sama, pomůže ale s naváděním tak, aby jednotlivé obdělané pruhy na sebe co nejpřesněji navázaly.

Výhody automatických řešení spočívají hlavně v úsporách. Snižuje se spotřeba nafty, protože traktor nebo kombajn toho najezdí méně. Je zapotřebí méně osiva, protože se minimalizují překryvy, v nichž se seje dvakrát. Totéž platí pro vodu, hnojivo nebo postřiky proti škůdcům. „Při setí traktorem vybaveným autopilotem s přesností 2,5 centimetru se na palivu, osivu, chemických prostředcích a hnojivech daří dosáhnout úspor v rozmezí 5 až 10 procent. Zlepšuje se i zdravotní stav porostu, protože nedochází k jeho zbytečnému zahušťování. Návratnost pořízení technologie autopilota je tak přibližně jeden rok,“ říká Michal Krutiš ze společnosti Agri-Precision, která se zabývá vývojem navigačních a samořiditelných systémů pro zemědělskou techniku.

 

Přesně tolik vody, kolik je potřeba

Když už je zoráno a zaseto, musí zemědělec sledovat, jak se rostlinám daří. Překvapivě dobrou službu v tomto směru dělají drony s kamerou, které umožňují rychlou kontrolu celého pole ze vzduchu. Během okamžiku tak zemědělec vidí, jak se plodině daří v jednotlivých částech pole, jestli někde není napadena škůdci nebo nepotřebuje v určité lokalitě přidat na zálivce.

 

IOT Zemědělství

Velkým průkopníkem ve využívání IoT (Internet of Things) Internetu věcí v zemědělství je Izrael, který se musí vyrovnat s nehostinnými přírodními podmínkami. Od začátku své existence proto vyvíjí systém pro mikrozavlažování pomocí kapek dopravovaných přímo ke kořenům pěstovaných rostlin. Ty se tak nestihnou odpařit na sluncem rozpáleném povrchu. Systém pro chytré řízení kapkového zavlažování úspěšně nasazuje i v Africe nebo v Indii.

Pro úspěšnou úrodu je důležité sledovat vlhkost půdy, k čemuž lze využít i IoT čidla. Stačí je zapíchat do země v pravidelných rozestupech a pak jen sbírat jejich hlášení. Díky tomu se dá odhalit část pole, kterou je potřeba více zavlažovat. Když už je čidlo jednou v půdě, nemusí ale měřit jen půdní vlhkost. Složitější čidla měří i další charakteristiky, jako je obsah různých látek nebo pH půdy, což dovoluje namíchat hnojivo přesně podle potřeb konkrétního pole. Systémy pro vzdálený dohled nad poli vyvíjí například česká společnost Cleverfarm. Pro přenos dat využívá Sigfox, síť pro internet věcí, kterou v Česku buduje operátor SimpleCell ve spolupráci s T-Mobile. Mezi její výhody patří široké pokrytí a nízké nároky na energii, zařízení do této sítě připojené vydrží s jednou baterií bez problémů i deset let.

U vzdálenějších polí, nad kterými nemáte každodenní dohled, stojí za to instalovat klasickou venkovní meteostanici, samozřejmě s internetovým modulem. Díky ní budete mít přehled o tom, jaká je na poli teplota, zda tam svítí slunce nebo prší, respektive kolik milimetrů srážek spadlo.

 

Ještě chytřejší včely

Česko je národ včelařů. Úly ale jejich majitelé mají často na vzdálených místech, kde nejsou pod každodenní kontrolou. Proto existuje řada systémů schopných měřit hmotnost úlů, vlhkost nebo teplotu uvnitř včelnic a další potřebné údaje. Ostatně, ani instalace klasické meteostanice poblíž včel není úplně od věci, protože i přehled o srážkách je údaj, který se chovateli může hodit.

K čemu jsou takové údaje dobré? Třeba pravidelné vážení úlů umožní včelaři zjistit, jak se vyvíjí snůška medu. Vážení se většinou provádí dvakrát denně a údaje se odesílají přes síť internetu věcí. Včelař si je pak může zobrazit jako graf. Podle názoru některých včelařů by bylo možné podle změny váhy zjistit dokonce i informaci o vyrojení části včelstva, ale k tomu nejsou IoT váhy úlů primárně určeny. Na projektu chytrých včelích úlů spolupracuje T-Mobile s Českou zemědělskou univerzitou. Informace najdete na webu vcelstva.czu.cz. Iot sledování se dá ale aplikovat i na výrazně větší zvířata, jako jsou krávy nebo ovce. 

 

Kravín je taky jen budova

Ať už se jedná o kravín, ovčín nebo vepřín, vždy je to stavba, kterou je potřeba vytápět, větrat, osvětlovat, sledovat v ní spotřebu vody nebo spotřebu elektřiny. K tomu všemu poslouží běžné IoT přístroje, jako jsou vodoměry a elektroměry s dálkovým odečtem, dálkově spínané zásuvky (na které je připojené osvětlení či topení), dálkově odečitatelné termostaty nebo čidla CO2.

I když podobná výbava chovatele nezbaví nutnosti zvířata pravidelně navštěvovat, může jim alespoň podnikání výrazně ulehčit. Stačí jen nastavit nejrůznější upozornění, která budou informovat ve chvíli, když začne protékat voda nebo klesne teplota pod povolenou mez.

I při nasazování IoT do zemědělství je ale třeba myslet na zabezpečení. Podle zprávy The Future of IoT in Enterprise – 2017, kterou vypracoval Inmarsat, asi přibližně čtvrtina podnikatelů v zemědělství zabezpečení vůbec neřeší a více než polovina zemědělců uznává, že ještě mají co zlepšovat. Následky nezabezpečených IoT senzorů přitom mohou být v zemědělství drtivější než kde jinde. „Hrozí likvidace celé úrody, což může mít fatální následky pro život celé společnosti,“ varuje Chris Harry-Thomas, ředitel divize zemědělského rozvoje firmy Inmarsat. Nevěříte? Představte si, že někdo přeprogramuje čidla tak, aby neustále hlásila, že je půda dostatečně vlhká. A úroda přitom uschne. 

 

Převzato z svetchytre.cz